Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak vozit na kole zrcadlovku

13. 4. 2015

Nerudovská otázka aneb kam s ní?

Od roku 2009 jezdím na kole se svou zrcadlovkou, do té doby to býval malý kompakt, který nebyl problém vrazit či umístit kamkoliv /na řídítka, v malé brašně přes rameno a hrudník apod./. Právě s rozhodnutím vozit na kole zrcadlovku s nasazeným objektivem vznikl problém, kam s ní. Tehdy jsem si pořídila řídítkou brašnu /recenze zde/, která mi věrně sloužila až dosud, tedy plných 6 let. Letos ovšem nastala souhra dvou faktorů. Jednak došlo k prodření brašny na dvou místech, tedy její voděodolnost šla do kopru, jednak jsem upgradovala fotovýbavu a pořídila si z tělo se sklem, jehož délka i s nasazenou sluneční clonou činí 26 cm, bez ní 21,5 cm, a hmotnost je plných 1,8 kg. Tím jsem se jak váhově, tak rozměrově dostala mimo běžné rozměry řídítkových brašen.

Rozběhla jsem tedy průzkum trhu, co se týká nabídky řídítkových brašen, a do užšího výběru se dostalo jen pár kusů. Všechny jsem nakonec zavrhla z prostého důvodu, že hmotnost mého foťáku se už dostala za mez, která se mi zdála bezpečná stran umístění na řídítka kvůli pákovému /točivému/ momentu, který vzniká při umístění tak těžkého nákladu na řídítka. Musela jsem tedy hledat dále, co poskytuje fotografický trh, a na základě mého výběru vznikla tahle recenze, abych případným fotografům na kole usnadnila rozhodování, a hlavně aby se dotyčný mohl vyvarovat mých chyb a omylů.

Záměrně se vyhýbám uvádění konkrétních modelů či značek, jedná se opravdu o obecný popis.

 

Trocha teorie nikoho nezabije

Úplně nejhůře je foťáčku na nosiči, kde se na něj přenášení vibrace z kola. O něco lépe se mu daří na řídítkách, a úplně nejlépe mu je na zádech jezdce, jehož tělo tlumí doskoky a nepravidelnosti jízdy kola. Této variantě jsem se ale z hlediska svého pohodlí vyhýbala, až jsem u ní nakonec skončila, protože prostě není možné jinak vozit tak velký a těžký foťáček. Všechno je otázka kompromisu a nikdy nemohou být splněny všechny požadavky, vždy je něco potřeba oželet na úkor něčeho jiného. Jinými slovy, nelze skloubit bezpečné umístění fotoaparátu a zároveň jeho rychlou dosažitelnost, nezatěžující vůbec cyklistu. Nejrychleji připraven k akci je foťák v řídítkové brašně, nejpomaleji zase ve fotobatohu na zádech jezdce. Tam se ale pro změnu cítí nejlépe a nejbezpečněji. K úhoně by mohl dojít až při těžším pádu, kdy může být poškozeno i tělo cyklisty, a v tom případě není asi starost o fototechniku ta hlavní. Suma sumárum, lehčí, menší a skladnější foťáky je možno bez problémů vozit v řídítkové brašně, kterou jsem sama s úspěchem používala několik let a nadrandila s ní několik tisíc kilometrů, včetně 3 výprav za polárním kruhem. Pro menší zrcadlovky s běžnými objektivy /do cca 55 ohniska DX/ a do váhy cca 0,7-1 kg není žádný problém do brašny foťák umístit. Pro systémové kompakty, zvané též bezzrcadlovky, je řídítková brašna bezkonkurenčně nejlepší.

U větších aparátů, tj. zrcadlovek, zvlášť plnoformátových, už může nastat problém. I když některé brašny udávají větší nosnost, lze se setkat až s deklarovanými 3-4 kg, nespoléhala bych na to, protože to již bude docházet k neúměrné zátěži řídítek. Přirovnala bych to k parametrům stativu, tam se u výběru doporučuje model, který má 2-3x větší udávanou nosnost, než je váha foťáčku.

 

Varianta nosič

Variantu upevnění foťáku na nosič jsem zamítla hned, přeci jenom mám svůj přístroj dost ráda na to, abych jej vystavovala tak hrubému zacházení a otřesům na kole. Teda, hned jsem to nezamítla, docela dlouho jsem o tom opravdu reálně uvažovala, ale nakonec jsem uznala, že touto cestou se prostě nevydám. Nenašla jsem navíc žádnou zmínku o tom, že by někdo fototechniku vozil v brašně na nosiči, nehledě na to, že jsem ani pořádně nevěděla, jak bych vůbec foťák na nosič upevnila. Do brašny by se mi totiž nevešel, a navíc bych musela vyřešit polstrování zespodu, aby se minimalizovaly otřesy. Potřebovala bych na to nejlépe nějakou starou karimatku. Nerada jsem si musela přiznat neúspěch, chtíc nechtíc jsem tento směr zamítla a považuji jej za slepou vývojovou větev, nehledě na to, že bych pak musela řešit, kam umístit věci, které běžně vozívám v brašně na nosiči /záložní bundu, teplé rukavice, čelovku.../

 

Varianta přední nosič či košík

Další v řadě nápadů byla varianta pořídit si košík, tedy takový ten proutěný výrobek, co člověk občas vídá na městských kolech. Košík disponoval dostatečnými rozměry na to, aby se do něj dal vložit foťák v originální fotobrašně. Díky tomuto řešení by byl foťáček bezpečně uložen v pouzdru vybaveném pláštěnkou, případné otřesy by šly tlumit vyměkčením dna košíku, přitom zároveň by byl rychle a okamžitě přístupný pro páchání fotodokumentace.

Rychlým průzkumem trhu jsem objevila a následně objednala košík s nosností 5 kg, vybavený vzpěrami na představec, a myslela si, že mám vystaráno. Když mi košík dorazil, poznala jsem, jakou chybu jsem udělala. Jelikož mám odpruženou vidlici, není možné na takové kolo připevnit košík se vzpěrami. Takže opět krok vedle, což byla škoda, protože jsem se těšila, jak chutně retro budu vypadat s košíkem.

Jelikož jsem už ale byla nasměrovaná určitým směrem, napadlo mě zkusit přední nosič. I zvíře se učí chybami, proto i já jsem se zaměřila na to, abych si vybrala nosič, určený na odpruženou vidlici. Takových je hodně, bohužel téměř žádný z nich nepočítá s horním umístěním brašny, většina byla uzpůsobena na boční brašny, které zase v případě foťáku byly k ničemu. Naštěstí jsem objevila jediný přední nosič, určený na odpruženou vidlici, a zároveň umožňující připevnění brašny shora, nikoliv z boku. I objednala jsem jej tedy, abych zjistila, že je naprosto, ale naprosto nekompatibilní s úchyty na mojí vidlici, je totiž určen na starší typ vidlice, než mám má. Smůla. Navíc i kdyby nakrásně pasoval a šel přišroubovat, svou délkou a umístěním by mi stejně neumožnil na něj připevnit brašnu s foťátem, nehledě na to, že přímo nad teoreticky umístěným nosičem se vinuly dráty od brzd a přehazovačky. Jinými slovy, ani tohle není cesta, jak vozit zrcadlovku na kole. No a jelikož jsem díky chřipce prošvihla dobu, určenou zákonem na vrácení výrobku do e-shopu, obojí mi doma zůstalo.

 

Varianta brašna na řídítka

Stále jsem se při svém hledání nevzdávala nalezení té správné brašny na řídítka. Slevila jsem ze spousty požadavků, kdy do popředí se dostaly pouze nosnost a rozměry. Kámen úrazu totiž byla šířka brašny. Můj foťáček s nasazenou sluneční clonou měří 26 cm, po jejím odmontování 22 cm /přesněji něco přes 21,5 cm/. Nebyla jsem ochotná si odšroubovávat objektiv, trvala jsem na jeho neustálém nasazení na těle a ideálně i se sluneční clonou, tohle ale nebyla podmínka. Neřešila jsem cenu a místo výroby za podmínky, že by jednalo o kvalitní výrobek, preferovala jsem něco, co by se dalo objednat v ČR, nebo alespoň v rámci EU.

Byla jsem dokonce ochotná jít do stejného modelu brašny, který jsem dosud užívala, ale narazila jsem na prostý fakt, že se prostě nevyrábí a prakticky je v ČR vyprodán. Nebýt tohoto detailu, asi bych do této brašny šla znovu, protože vnitřní šírka 25 cm slibovala umístění foťáčku bez sluneční clony. Znamenalo by to ale mít jej v řídítkové brašně přímo, bez fotobrašny, tedy jinak, než jsem vozívala zrcadlovku dosud. Právě tohle se stalo kamenem úrazu. Když totiž vrazím foťák do řídítkové brašny, jen s použitím vložné polstrované vložky na fototechniku, budu muset řešit, kam s poměrně velkým a neskladným pouzdrem na foťák. Znamenalo by to totiž tuto fotobrašnu někam prázdnou umístit, zřejmě na cyklovozík, kde by zabírala poměrně velký prostor, a to naprosto zbytečně, protože by se jednalo o mrtvou a nevyužitou váhu. Že prostě své pouzdro do řídítkové brašny nenarvu bylo více než jasné. Musela bych totiž porušit fyzikální zákony, aby se do jakékoliv řídítkové brašny vešlo pistolové pouzdro o vnějších rozměrech 19x21x27 cm. To by dotyčný fotograf musel být něco jako Houdini. U dosud užívané zrcadlovky tohle problém nebyl, ta se bez problémů vlezla do řídítkové brašny i s vlastním pouzdrem, které tak tvořilo další bariéru vůči eventuelném otřesům.

Bohužel, valnou většinu řídítkových brašen jsem z užšího výběru musela vyřadit z důvodu nesplnitelnosti nepromokavosti výrobku, nestačila jen voděodolnost. Počítala jsem totiž s tím, že běžně jezdíme celé dny v dešti a větru. U některých brašen navíc neseděly rozměrové údaje, protože jsem zjistila, že jsou udávány v jiném pořadí, než je běžné /tj. šířka-výška-hloubka/. U části kandidátů mi nevyhovoval systém zavírání /pouze zaklapnutí víka a zajištěním druky/, protože u své dosavadní brašny na řídítka jsem měla jiný systém, a to rolovací mechanismus, připomínající systém vodáckých lodních vaků. Docela jsem se totiž obávala poryvů větru, které mohou víko odklopit, nehledě na situaci, kdy se naložené kolo jednoduše zřítí a hrozí, že se cenný náklad zevnitř vysype na tvrdou silnici. I když jsem ale nakonec ustoupila z požadavku voděodolnosti, žádná z nabízených brašen nebyla z mého pohledu bezpečná, co se týká maximálního zatížení. Když vytáhnu paralelu se stativem, tak při váze foťáku 2 kg by mělo být deklarované zatížení brašny cca 5-6 kg, což nesplňovala žádná. Další negativní fakt, hovořící proti řídítkové brašně, byl součet hmotností foťák plus brašna, kdy již může docházet k výše zmíněnému točivému pákovému momentu na řídítka. Tento jev jsme totiž pozorovali již u mé přechozí zrcadlovky, která měla třetinovou váhu. Přesně řečeno, dřívější set vážil 815 g, současný má 1750 g, tedy o něco více než dvojnásobek, a to nepočítám přídatnou výbavu /filtry, náhradní akumulátor, battery grip apod./. Samotná brašna, určená na převoz fototechniky, váží 1070 g. V součtu by to vycházelo na téměř 3 kg, umístěné na řídítkách, které na nošení takové zátěže nejsou prostě stavěny.

Suma sumárum, bylo více než jasné, že neexistuje řídítková brašna, která by umožnila vozit plnohodnotně takový menší příruční foťáček, tj. 1,8 kg těžký a 26 cm dlouhý model.

 

014_inari_iiii.jpgbrasna_zepredu_orez.jpg

 

Varianta fotobatoh

Bylo více než jasné, že se musím vydat cestou fotobaťohu. Už roky jsem zvyklá jezdit na kole s 0,5 kg těžkým cyklobaťohem, s 2,5-3 litry čaje v něm, plus s dokladovkou, peněženkou apod., váhově tedy nějaké 3,5-4 kg. Tohle by tedy problém být neměl, pokud bych započítala rozumnou váhu fotobatohu plus foťák, stále bych byla na parametrech, které běžně na svých zádech vozím. Tohle řešení by ale znamenalo jediné, a to ztrátu možnosti průběžného pití za jízdy. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že tohle východisko je jediná rozumná možnost, jak bezpečně vozit na kole větší foťák. Znamenalo to ale vyřešit systém příjmu tekutin, proto jsem si pořídila 0,7 l termosku, která se přesně vejde do držáku na flašku na rámu. Vycházela jsem z následujících poznatků: buď bude hnusně, takže nebude nutné pít tak často, a občasné zastavení a napití se z termosky bude stačit, nebo naopak bude tak pěkně, že stejně budu zastovat na focení a páchání fotodokumentace, takže se prostě při zastávkách bude potřeba zavodnit. Jiná možnost není, nepřicházelo v úvahu si na hřbet naložit kromě foťáku i vak s čajem. Zbytek zásob vody pak bude uložen buď do brašny na nosič, nebo do nákladního cyklovozíku v případě jízdy natěžko.

 

Vybírání vhodného fotobatohu

Jaký batoh jsem si nakonec koupila zde zmiňovat nebudu, protože až ho pořádně otestuji na několika akcích, bude mu věnována samostaná recenze. Nyní jen pár rad, jak vybírat vhodný fotobatoh.

Samozřejmě, každý jsme jiný, a co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Já pro své užití hledala co nejmenší dostupný batoh, aby se mi do něj vlezla pouze fototechnika a nic dalšího. Nepotřebuji totiž nikam umístit mobil, peněženku, svačinu, a to z jednoho prostého důvodu. Fotobatoh užívám pouze na cyklovýlety, kdy zbytek potřebných věcí mám na kole /dokladovku v přední řídítkové brašně, termosku s pitím ve flaškovníku, náhradní bundu a svačinu v brašně na zadním nosiči.../ Pokud vyrážíme natěžko, tj. s kompletní bivakovací výbavou jako je stan, spacáky, karimatky, vaření apod., tak stejně za kolo zapřaháme nákladní vozík. Ruku v ruce s požadavkem co nejmenšího fotobatohu, do kterého se mi ještě veškerá fototechnika vleze, šla i související potřeba, aby uvnitř fotobatohu seděl foťák pokud možno pevně, bez možnosti se byť i o píď pohybovat. Přece jenom na kole člověk zažívá otřesy, které při jiných sportech /chůze apod./ nejsou.

Batoh jsem si vybírala a objednávala přes net s tím, že jsem si dva favority nechala zaslat do prodejny Megapixelu k osobnímu vyzkoušení. Koupila jsem si ten, jenž mi rozměrově více vyhovoval, zatím mám s ním absolované 3 fotovýlety k velké spokojenosti /duben 2015/.

 

Rady k výběru fotobatohu z pohledu cyklisty

Batoh musí být co nejlehčí. Z mého pohledu doporučuji maximálně 1,5 kg, optimálně ale do 1 kg. Proč? Odpověď je jednoduchá, vozit na kole na zádech těžší náklad než 3-4 kg je opravdu nepohodlné a hraničí to s masochismem. Při turistice a pěších výšlapech je situace jiná, tam bez problémů dokážu na svém hřbetě tahat na dlouhých pochodech klidně 16-18 kg, ale na kole taková zátěž opravdu vozit nelze, navíc velkou roli hraje i poloha jezdce, kdy tento je mírně předkloněn, tudíž v úplně jiná pozici, než při pěší turistice.

Na co si tedy při výběru dát pozor? Aspekty typu propracovaný zádový systém, odvětrávání zad, polstrované popruhy beru jako samozřejmost.

Co se týká umístění foťáku v batohu, tak doporučuji tak velký, resp. tak malý batoh, do nějž se foťáček vleze natěsno, zamezí se tak posunům či poletování přístroje při jízdě. Ne vždy tohle lze vyřešit modulárním systémem dělících příček na suchý zip, protože některé rozmístění je pevně dané. Pokud je totiž batoh hlubší, než je nutné, tak se tohle zkompenzovat posunutím příčky nedá, to lze jen v rámci rozměrů výška-šířka.

Rovnou jsem se smířila s tím, že batoh nebude nepromokavý. Takových se vyrábí jen pár a žádný z nich mě neoslovil, co se týká zádového systému a tudíž kompatibility systému záda cyklisty – batoh. Nejsem ochotná se pod batohem bez možnosti odvětrávání potit jak prase, nebo mít batoh na zádech jako nepříjemnou váhu při absenci polstrování a rámu. Většina dostupných fotobatohů je vybavena pláštěnkou, která sice asi nezamezí průniku vody dovnitř při déletrvající průtrži, ale vyřeší alespoň občasné přeháňky. Pro nutnost jízdy při delších srážkách jsem vymyslela variantu celou vnitřní vaničku z fotobatohu vyjmout, strčit do lodního pytle, a vrátit zpátky do batohu. Kromě pláštěnky užívám i za slunečního počasí reflexní potah batohu kvůli bezpečnosti a lepší viditelnosti, navíc sám batoh, který vlastním, je dle výrobce vyroben z nepromokavých a vysoce odolných vnějších materiálů, tedy i tímto mechanismem by měla být zabezpečena alespoň minimální odolnost vůči vodě. Bohužel, ani dotaz na výrobce nevedl k bližší specifikaci této nepromokavosti, tj. jakému tlaku vodního sloupce materiál odolá. Přesto předpokládám, že na kratší a mírnější přecháňky bude stačit kombinace odolný materiál batohu + pláštěnka + reflexní potah batohu. Pro funkčnost tohoto systému v dešti hovoří i fakt, že při jízdě je cyklista mírně předkloněn dopředu, což kopíruje i batoh na jeho zádech, tudíž by čistě teoreticky nemělo napršet přes zádový systém batohu. Toto je pro změnu výhoda proti pěší turistice. No a pro delší, silnější a vytrvalejší průtrže chci užívat právě umístění fotovaničky do lodního pytle.

 

Na co si dát pozor

Jako nejdůležitější faktor při výběru cyklistického fotobatohu kladu podmínku přístupu dovnitř přes zádový systém. Důvod je ten, že je takto snazší manipulace s foťákem, nezanedbatelný fakt je i to, že občas člověk potřebuje batoh hodit někam do marastu /bláto, špína, prach/, tj. je optimální ho položit na zem tou částí, která nepřijde do styku se zády jezdce. Batoh, který se shodí ze zad, je díky přístupu přes zádový systém stabilnější, než kdyby se do něj lezlo vrchem /ověřeno v praxi/. Při otevírání přes zádový systém totiž batoh spočívá na zemi přes velkou plochu, kdežto batoh s horním nebo bočním přístupem stojí či leží méně stabilně jednak kvůli menší ploše, jednak kvůli možným nerovnostem /umístění těžiště, asymetrický náklad apod/. Výhoda stabilnosti položení batohu zádovým systémem nahoru je mimo jiné i to, že se bez obav dá manipulovat s další fotovýbavou vevnitř batohu, jako jsou například filtry. Batoh totiž opravdu leží, jakákoliv jiná poloha by znamenala, že stojí, což by zase způsobilo výše uvedenou nestabilnost.

Přístup do batohu přes zádový systém probíhá následovně: shodím batoh ze zad, položím jej někam na zem, vezmu do každé ruky zips, zatáhnu, a mám otevřeno. Odklopím zádový systém, vezmu si foťáček a mohu fotit. Odhadem časově je to srovnatelné s vytahováním foťáku z řídítkové brašny, kdy jsem musela odklopit víko, otevřít přezku, odrolovat mechanismus typu lodního pytle, odklopit vnitřní pouzdro a vytáhnout foťák. Tam taky bylo důležité, jak jsem měla postavené kolo, zde je to celkem jedno, bicykl může být opřen o plot, strom, či ležet na zemi, je to fuk.

Nošením foťáku ve fotobatohu tedy nezpůsobuje nějaké větší zdržení, jen je třeba počítat s faktem, že nějakou dobu manipulace s batohem prostě zabere. Nelze tedy spáchat rychlou fotku, tj. zastavit, cvaknout, a jet dál.

Teoreticky se lze do fotobatohu dostat poměrně rychle bez nutnosti shodit batoh ze zad, pouhým přetočením batohu dopředu při zapnutém bederním pásu. Zde bych se již ale obávala rizika vysypání přídatných fotodoplňků /filtry apod/, nehledě na to, že mě tohle nevyhovuje. Optimálně se totiž dovnitř dostávám tak, že si batoh po shození na zem otočím kolem své osy k sobě vrchlíkem, protože tam končí oba zipy, umožňující přístup dovnitř. Jezdce uchopím každý do jedné ruky a rychlým pohybem směrem od sebe zipy otevřu a následně odklopím zádový systém. Vevnitř už spočívá tělo zrcadlovky s nasazeným objektivem tak, že jej stačí uchopit jednou rukou a vytáhnout ven. Proto by mi nevyhovovalo se do batohu dostávat pouhým přetočením kolem své osy, kdy dolní část batohu zůstává u mého těla. Aparát bych tak měla hůře přístupný, protože blíže svému tělu bych měla objektiv.

 

fotobatoh_01.jpgfotobatoh_02.jpgfotobatoh_03.jpg

 

Závěrem

Suma sumárum, zřejmě je jedno, jaký batoh si pro zrcadlovku na kolo vyberete. Důležité je, aby měl pohodlný, polstrovaný zádový systém a přístup dovnitř přes tento zádový systém. Jeho váha by neměla překročit 1,5 kg. Pro zájemce o fotobatoh značky Lowepro: existují stránky, kde se dá navolit typ batohu včetně použitého příslušenství a systém vyplivne optimální produkty. Zde bych ale měla výhrady, protože třeba fotobatoh, který jsem si vybrala já, tam vůbec doporučen není, naopak tam jsou uvedeny výrobky, které jsou z mého pohledu zbytečně velké. Domnívám se totiž, že většina výrobců uvádí produkty, určené nejen na samotný foťák, ale i na uložení vybavení typu záložní bunda, svačina, peněženka apod. Jenže jsem již předestřela, že v případě fotobatohu, který vozím na kole, potřebuji dovnitř umístit pouze foťáček, plus nějaké filtry apod, protože zbytek výstroje narvu do brašen na kolo, a to včetně stativu. Nepotřebuju tedy na kolo mít fotobatoh větší litráže, než je nezbytně třeba, nehledě na to, že ruku v ruce s větším batohem roste i jeho hmotnost.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fotobatoh

Kouba Václav,30. 12. 2015 1:16

Dobrý den, při výběru fotobatohu jsem narazil na váš článek. Dočetl jsem se, že již nějaký máte a že o něm napíšete až ho otestujete. Chtěl by jsem se zeptat, jestli jste s ním spokojena a jestli byste prozradila jaký máte. Já jsem si na jaře koupil Photo Sport 200 AW, ale nejsem spokojen s použitým materiálem ramenních popruhů a bederákem, protože se velmi rychle nasáknou potem a pak studí. Chtěl by jsem si koupit jiný fotobatoh, ale nevím jaký.

Re: Fotobatoh

sileni-sobi,3. 1. 2016 10:53

Zdravím,
batoh mám Flipside Sport 10L AW. Spokojená jsem s ním velmi, ostrý test byl ve Finsku, kde jsme byli před půl rokem. S Vámi popisovanou nasákavostí ramenních popruhů a bederáku problém nemám, ničeho takového jsem si nevšimla. Ve Finsku jsme párkrát dost zmokli, včetně celodenních, intenzivních dešťů. Za těchto podmínek se bohužel dovnitř dostala voda, ale nikoliv přes pláštěnku, ale protékáním a vzlínáním přes zádový systém, jelikož mi po zádech stékala voda mezi bundou a batohem. Nejednalo se o nic tragického, zrcadlovka i objektiv to naštěstí vydržely, ale nerada bych takto foťák znovu vodě vystavovala. Řešením by bylo jen umístit vnitřní vaničku i s fotovýbavou včas do nepromokavého obalu, ale to by se muselo stát hned při začátku deště, ještě někde za sucha, což může být problém. Na dešti to provádět nelze a navíc pro kratší, méně intenzivní přeháňky to ani není nutné, pláštěnka před vodou dopadající svrchu ochrání a přes záda se v tomto případě nedostane, není jí totiž tolik. Tohle je jediná výtka vůči batohu, ale tohle by se dělo u každého fotobatohu, jedině celonepromokavý by tohle řešil. Jinak jsem s batohem opravdu spokojená a recenzi plánuju někdy zjara.
Přeji dobré světlo na fotovýpravách a šťastnou ruku při výběru fotobatohu.

Re: Re: Fotobatoh

homer,31. 1. 2016 3:51

Tahle brasna by nevyhovovala ???

https://mainstream-msx.de/msx-produktwelten/wasserdichte-lenkertaschen/design-technologie-cls-mx

http://www.szumgum.com/torba-na-kierownice-msx-cls-55-classic-b2010.html