Dámská péřová bunda Rab Electron
Dámská péřová bunda Rab Electron
Úvod
Bundu jsem kupovala v květnu 2018, protože moje dosavadní, do té doby užívaná péřovka mi na našich trecích za polárním kruhem nevyhovovala. Jednalo se o letitou bundu tuším značky Warmpeace Tundra, kupovanou z druhé ruky a tudíž neznámého stáří, u které jsem na větrném a studeném Severu postrádala kapuci, navíc mi byla krátká, což se projevilo zejména při pobytu na tábořišti, kdy se stačilo předklonit k vařiči, a rázem jsem měla holá záda, vydaná na pospas nepříznivým větrnostním podmínkám.
Tou dobou hodně frčel fenomén hydrofobního peří, tak jsem se rozhodla tuhle relativní novinku vyzkoušet. Idea byla nikoliv nosit péřovku v dešti, zase takový debil nejsem, nýbrž nemuset řešit všudypřítomnou vlhkost, které se na delším treku prostě vyhnout nedá. V té době nebyla nějak velká nabídka, podmínkou bylo nákup v České republice. Pečlivým vybíráním /věnovala jsem tomu asi pět minut, protože více než značka bundy pro mě byl rozhodující obchod, ze kterého výrobek zakoupím/, jsem se rozhodla pro Rab Electron.
Technické údaje
Hmotnost: na netu jsem našla různé údaje, počínaje 410 g a konče 460 g. Pro velikost M se udává 430 g.
Vnější materiál: vodoodpudivý Pertex Quantum Pro, dříve známý jako Pertex Endurance
Plnění: husí peří 800 cuin – náplň 170 g, ošetřeno hydrofobní úpravou vyvinutou ve spolupráci s Nikvaxem
Cena: v roce 2018 činila 6580 Kč, aktuálně 4980 Kč.
Nástupce: Rab Electron Pro, jedná se o vylepšenou variantu v pár detailech /obousměrný zip a podobně/
Nalehko
V době, kdy jsem se rozhodovala, jakou bundu si pořídím, tak dostupné v České republice byly bundy z hydrofobního peří v eshopu Nalehko. Zde se trochu zastavím. Tento obchod založil Petr Kosek, kdy dlouho se jednalo o jednomužný podnik. Jako trekař přešel všechny tři kultovní dálkové trasy v USA /PCT, CDT, AT, každý sám o sobě trvající několik měsíců/, kdy postupně odlehčoval svou výbavu, většinou po vzoru zámořských trekařů, a postupně nějaké vychytané kousky výbavy dával na svůj web na prodej. Obchůdek se mu mezitím rozrůstal, v současné době tým čítá několik lidí, a nabízí nepřeberné množství značek.
Vybrala jsem si na jeho stránkách tu nejteplejší péřovku, kterou nabízel, a objednala si pánskou verzi, protože moje dosavadní zkušenost mě naučila, že mi dámské bundy prostě nesedí, jsou mi krátké na ruce. Obratem mi přišel omluvný mail, že nemají ještě zesynchronizovánu nabídku se skladovými zásobami, a nabídli mi jinou barvu. Při další komunikaci, kdy vyšlo najevo, že si objednávám verzi mužskou, mi sami od sebe nabídli ZDARMA! na vyzkoušení i dámskou verzi s tím, že která mi nebude vyhovovat, tak zašlu zpět. Bezbřehá důvěra v zákazníka, co říkáte? Každopádně já jsem poctivka, bundy jsem si vyzkoušela, k mému údivu mi lépe sedla dámská, a chlapskou jsem odeslala zpět. Vtipná byla jen komunikace s obchodem, kdy barvy měli pojmenované v pro mě neznách pojmech, protože tam, kde ženy rozlišují lososovou a levandulovou, my muži vidíme oranžovou a fialovou. Prostě jsme se rozumně dohodli, že tyrkysová je modrofialová a basta.
Přiznám se, že jsem trochu kecala. Ta druhá bunda zapůjčená k vyzkoušení nebyla zadarmo, ale za korunu :-)
Popis
Jedná se o technickou, celoročně využitelnou bundu, snad kromě vrcholného léta, ale ve vedrech by si péřovku oblékal pouze blázen. Mám na mysli léto dle středoevropských poměrů, nikoliv léto arktické, kde se turista od domorodce pozná tak, že první zmíněný vlastní kraťasy, protože druhému jmenovanému by se to na těch blbých 14 dnů prostě nevyplatilo pořizovat. Bunda je velmi teplá, takže má své opodstatnění i v zimě, opět s výjimkou třeskutých mrazů při polárních výpravách, na to jsou ale určeny jiné bundy. Jde tedy o bundu určenou jak na podzimní, zimní či jarní vandry po našich končinách, zrovna tak na déletrvající pochody za polárním kruhem v létě či na podzim – čistě zimního užití bych se v tamních podmínkách fakt bála.
Husí peří je ošetřeno hydrofobní úpravou, a svrchní materiál odpuzuje vodu. Nejedná se ale o bundu primárně určenou do deště, jen není nutné při drobném mrholení hned bundu vyměňovat za nepromokavou, a poradí si i s okolní vlhkostí bez ztráty kytičky, pardon bez ztráty tepelně izolačních vlastností. V tomto ohledu je mnohem více blbuvzdorná, než bunda bez hydrofobního peří.
Konstrukce má prodloužené rukávy a zadní díl, takže nehrozí vyhrnutí při vzpažení či předklonu, což jsem ocenila zejména při přípravě jídel na vařiči, položeném na zemi. Kapuce je nastavitelná, takže nepřekáží ve výhledu ani při pohybu hlavou, což jsem ocenila zejména při focení, kdy mi nic z bundy nezakrývalo obličej na výsledném snímku.
Peří je rozděleno do několika komor, takže nehrozí sesypání peří na jednu stranu /vím, o čem mluvím, v mé staré bundě se tohle dělo, takže jsem někde měla „studená místa“, tvořená pouze vnitřní a vnější látkou/, kdy na bocích jsou tyto komory menší, čímž je zabezpečena volnost pohybu, a lépe se tudy odvádí přebytečná vlhkost. Elastické zakončení rukávů je jediná věc, která mi na bundě vadí, protože mě nepříjemně studí na ruce, buď materiálem jako takovým, nebo tím, že tam prostě není zateplení. Nikdo ale není dokonalý, že?
Užití
Jak jsem vypíchla v předchozí části článku, bunda je využitelná spíše do chladnějších podmínek, tedy kolem nuly a níž. Mezní teplota, která zaručí, že tělo v ní oblečené nebude pociťovat zimu, asi nikdo nedeklaruje. Já zatím měla na sobě bundu při minus 7 stupních, a rozhodně jsem cítila rezervu, takže odhadem 10-12 /samozřejmě se bavíme o teplotách pod nulou/ by mělo být OK, limitní bych viděla tak -15°C. Určitě by šlo zvládnout i -20°C, zvlášť pokud by se jednalo o otužilého jedince, ale pochybuji, že běžný uživatel by to viděl stejně. Pokud by se jednalo o větrné počasí, je potřeba vzít v potaz i wind chill efekt, tedy ochlazovací vliv větru, no a v neposlední řadě, zejména na déletrvajících výpravách, vždy dojde k poklesu izolačních vlastností vlivem vlhkosti. Nevěřte kecům, že hydrofobní peří je samospasitelné. Není, jen bunda nebude tak extrémně náchylná, jako ta bez této úpravy.
Bundu jsem nosila vždy jen na tábořišti, tedy ráno a večer, cca 2-3 hodiny krát dvě /ano, opravdu trávíme tolik času tím, že si vychutnáváme pobyt u stanu, vaření, čumění do ohně a podobné „zbytečnosti“/, tedy v průměru 5 hodin denně. Řeč je samozřejmě o podzimně zimních výpravách /v našich končinách/, za polárním kruhem, byť jsme se pohybovali v teplách kolem nuly, bylo furt kalendářně léto.
Bunda snese okolní výraznou vlhkost, které jsme byli za polárním kruhem vystaveni prakticky vždy, kdy se rosný bod přiblížil aktuální teplotě, či naopak situaci, kdy při pohybu na tábořišti začalo pršet, a prioritou se stalo zachránit od deště co nejrychleji spacáky. Případně, a za to je zodpovědná moje vrozená šikovnost, relativně často, mnohem častěji, než by mi bylo milé, se mi povedlo při vylézání ze stanu se buď otřít o jeho mokré tropiko, či ještě lépe, drcnutím si na sebe vylít tak půl litru vody, zachycený v kapse nad vchodem. To prostě neumí každý. I po těchto mých extempore ale bunda hřála stále stejně.
Moje výpravy s bundou
Vypíchnu jen ty důležité, buď z hlediska podmínek, či oblasti, a pominu naopak z pohledu turisty běžné vandry. Jde mi o to, ukázat, co už s bundou mám za sebou, aby si potenciální zájemce mohl představit, co od ní očekávat.
Zimní táboření, 11. a 12. ročník – teploty minus 5 až minus 7, bunda měla velké rezervy stran teplotního užití, takže pohoda. Bunda v pohodě zvládla drobné sněžení večer. Určitě bych v klidu přežila i teploty nižší o 5-6 stupňů.
Finsko, přechod národní parku Urho Kekkonen a trek Ruijanpolku, 2018. Vandr 2 týdny v září, zcela mimo civilizaci, spaní ve stanu, plus 2x v otevřeném přístřešku. Nejnižší teplota -12°C, kdy jsem prochladla, ale vlastní blbostí – chodila jsem špízovat, zda na obloze není polární záře, a kromě péřovky jsem si neoblekla nic, což byla chyba – stát jen v trenýrkách a civět na nebe se mi tedy nevyplatilo. V ostatní dny to bylo v pohodě, ráno i večer pohyb na tábořišti v bundě, kterou jsem si na noc svlékala.
Grónsko, přechod Arctic Circle Trail, 2019. Vandr 2 týdny na přelomu srpna a září, spaní ve stanu, plus 1x ve srubu. Teploměr jsme neměli, ale jednu noc byl stan kompletně pokryt ledovou krustou, a bylo nutné jen vyloženě rozlámat, než jsme se dostali ven. Situaci zhoršoval všudypřítomný vítr, který pociťovanou teplotu prudce srážel dolů. Byl to první trek, kdy jsem nezažila zimu. Nekecám, fakt mi vždy bylo teplo, a podílela se na tom valnou měrou právě péřová bunda Rab Electron. A nemyslete si, že jsme měli krásné počasí. Já celý trek měla zatepleté kalhoty, a většinu doby jsem na sobě měla mikinu nebo nepromokavou bundu. Luboš ne, ten měl někdy i kraťasy, ale on je jednak magor, jednak kříženec ledního medvěda a mrože, jehož se netýkají takové záležitosti běžných smrtelníků, jako je pocit chladu.
Zápory
Ano, byť jsem z bundy nadšená, a hodlám ji nadále využívat při našich výpravách za polárním kruhem, tak mám vůči ní pár výhrad. Pár jako dvě. Respektive, když se nad tím zamyslím, tak se as jedná o výtku jedinou. Jedná se o náchylnost vnějšího materiálu vůči poškození. Ano, leckdo může namítnout, že je to péřová bunda, určená pro specifické použití, a je potřeba ji chránit jako oko v hlavě, a zacházet s ní jako s malovaným vajíčkem. Hovno, věci jsou od toho, aby sloužili mě, nikoliv já jim. Samozřejmě nejsem barbar, a nebudu bundu zbytečně ničit, či vystavovat podmínkám, kde by mohla být poškozena, ovšem to, že se k ní chovám jako prase, neznamená, že s ní nezacházím ohleduplně. Chovala jsem se k ní úplně stejně, jako k bundě předchozí, přesto tahle došla k úhoně. Pěkně ale popořádku.
Nejdříve se mi roztrhnul rukáv na pravé ruce, kdy při otevřené kapse došlo k poškození od zipu. Tomu se prostě nelze vyhnout, ale zde opravdu stačilo se jen lehce dotknout, a už se to na lokti roztrhlo. Vyřešila to záplata, a rychle jsem se naučila mít kapsy zavřené, což ostatně přidá na tepelném komfortu, protože tudy neuniká teplo od jádra. Od jádra jako od těla, nikoliv od atomu, zatím jsem se ještě nenaučila studené jaderné fůzi.
Samotný vnější materiál se mi popálil od žhavých uhlíků od ohně. Ano, v bundě jsem seděla u ohně. Nedivte se, když bylo pod nulou. Znovu ale podotýkám, tohle jsem činila i se starou bundu, na té ovšem nebylo nic znát, kdežto zde jsem měla několik děr.
No a výrazná náchylnost se ukázala i při prodírání se křovím. Ptáte se, copak jsem v péřovce hikovala? I prd, velebnosti, jsem jsem se vydala do lesa posbírat dříví na oheň. Opět došlo k poškození od ostrých větviček či trnů.
Naštěstí na treky chodím vybavena opravnou páskou, ale protože moje původní bunda byla červená, tak jsem holt lepila červené X na tyrkysovou bundu. No a co :-)
Klady
Schválně jsem si pozitivní věci nechala až po těch negativních. Bunda je opravdu skvělá, užívám ji ráda a i nadále budu, protože co se týká tepelných vlastností, tedy to, jak mě zahřeje, je prostě nepřekonatelná. Když vezmu náš poslední větší trek s touto bundou, tedy Grónsko a přechod Arctic Circle Trailu, tak během těch 14 dnů jsem bundu na sobě měla opravdu každý den, v průměru asi 4-5 hodin. Ne, není to omyl, opravdu minimálně dvě hodiny na tábořišti strávíme ráno i večer. Prostě podle nás pobyt u stanu k trekování patří, není to, jako pro mnohé turisty, nezbytná součást, bez které se nedá obejít. V Arktidě, kam tento největší ostrov světa patří, je opravdu nevlídně, a jinak než v péřovce se existovat nedalo. Kromě menší odolnosti svrchní materiálu jsem opravdu nezaznamenala jinou negativní věc, a s předchozí bundou bych si tento výlet tak neužila.
Jak jsem předeslala, jsem prase, navíc s výbavou zacházím ne vždy ohleduplně, takže pokud je někdo více cimprlich, a nebude v bundě sedat k otevřenému ohni, či se prodírat lesem při sběru dřeva na oheň, bude s výrobkem spokojen na 100%.
Z bundy jsem nadšená, a v nejbližší dekádě ji nehodlám obnovovat. Rozhodně ji nadále budu tahat na své výlety, a jak je patrné z mých článků, mou srdcovkou je Sever, tedy krajina za polárním kruhem. Je tedy jasné, že této bundě rozhodně důvěřuji.
Jak šel čas
U bundy zatím nepozoruji nějaký výrazný úbytek tepelně-izolačních vlastností, a to v ním mám rozhodně stráveno 40-50 člověkodnů, a stejný počet dnů, ne-li více, strávila zmačkaná v pytlíku a v nepromokovaném obalu /přes den na treku v batohu, několik dnů v civilizaci.../. Samozřejmě zde si dávám pozor, bundu nekompresuji na úplné minimum, a v batohu ji mám v horní třetině, což je logické – když je na ráno na tábořišti kolem nuly, tak nejsem schopna si ji svléct, než těsně před odchodem, takže ji v batohu kladu spíše navrch. Abych zabránila promáčení během dne, kdy může pršet či sněžit, je uložená v nepromokavém lodním pytli, užívám velikost 10 litrů, z čehož zabere tak dvě třetiny. Šlo by i méně, ale jak jsem předeslala, nechci ji zbytečně kompresovat, ve vaku ji pěchuji spíše „na placato“, aby se pak celý pytel rozprostřel po ploše batohu. Výhoda uložení v horní části je i v tom, že večer, jak dojdeme na tábořiště, ji mám hned dostupnou, a jedná se tak o první činnost, kterou po příchodu na vytipovaný plac provádím.
Malá vychytávka, aby si na treku udržela své vlastnosti co nejdéle: snažit se, když to jde, ji volně rozprostřít, což bohužel v mém případě není tak často, když ji po většinu doby mám na sobě. Tím ale taky dojde k plnému rozvinutí per uvnitř bundy. Když je vyjímečně teplo tak, že mi stačí mikina, hned jde bunda na stan, či na konstrukci, kterou Luboš často buduje vedle stanu – za použití gumicuků, trekových holí, kamenů a stanu buduje sušák, na který věci věšíme.
V průběhu dne tohle neprovádíme, i když vím, že spousta turistů tak činí.
Závěrem
Za mě je to spolehlivá bunda na třísezonní až zimní použití do středoevropských podmínek, pro odolné jedince i do arktické zimy. Nezklame, podrží, zahřeje.
Na mé soukromé stupnici jí dávám 4,5 bodu z 5 /ty stržené body jdou za svrchní materiál/.
