Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co navštívit ve Finsku - Karélie - praktické rady II. - cyklistika

18. 10. 2015

V roce 2015 jsme se pohybovali na kolech po Karélii, kde jsme najeli 600 km natěžko a 150 km nalehko. Začínali jsme na jihu v osadě Lappeenranta a končili na severu v osadě Lieksa. Původně jsme chtěli dojet až do Nurmes, případně přes jezero Pielinen přes národní park Koli pokračovat na jih. Ovšem z technických důvodů jsme naši cestu museli předčasně ukončit, protože Lubošovi se neopravitelně polámalo kolo. Pokračovat se dle původní plánu nedalo i díky tomu, že týden před naším příjezdem rozmlátili o molo trajekt, převážející turisty a auta z Lieksy na druhou stranu jezera Pielinen – do národního parku Koli. Z něj jsme totiž chtěli stočit řídítka po západní straně jezera a odtud dojet do Joensuu. I z výše uvedených důvodů doporučuji cyklistům neupínat se příliš k jedinému plánu cesty a počítat s možností, že to dále prostě nepůjde. Je proto lepší mít více alternativ. Přes jezero totiž vede mimo jiné i dálková finská trasa č. 6., která na mnoha místech kopíruje trasu Eurovelo 13, a když se polámal trajekt, nebyla zajištěna návaznost. Cyklisté tak toto léto neměli možnost se dostat přes vodu z Lieksy do Koli a naopak. Motorizovaní to mohli objet po břehu se zajížďkou 91 km v jednom směru, tedy při návratu na stejné místo 182 km.

 

083_karelska_krajina_iii.jpg

 

019_zapad_iiiii.jpg

 

Doprava

Z Helsinek jede několik vlaků do Lappeenranty a některé z nich pokračují až do Joensuu. Kromě Pendolina, které kola nepřepravují, je možné si s s sebou do vlaku kolo vzít. Jedná se o vlaky typu InterCity, které mívají vždy omezený počet kol /3-6/. Je vyžadována předchozí rezervace místa pro kolo, a to minimálně 24 hodin předem. Ze své zkušenosti doporučuji si lístky zakoupit s velkým předstihem, protože jak při cestě tam, tak při cestě zpět, jsme si jízdenky zařizovali ještě z domova skoro 2 měsíce předem a po našem nákupu zbýval počet míst pro kolo ve vlaku nulový. Navíc finské dráhy lístky nabízejí stylem letenek, tj. čím dříve kupované, tím levnější. Co jsem tak ze zájmu sledovala růst cen, tak těsně před naší jízdou stejná jízdenka stála asi 6x více, než kolik jsme za ni zaplatili my. Lístky se nabízejí ve více variantách, my si vzali tu nejlevnější, tj. bez možnosti jízdenku vrátit či změnit. Počítali jsme s tím, že 3 týdny strávíme na kolech, tudíž se budeme potřebovat přepravit z Helsinek na začátek treku a poté na konci zpět do Helsinek na vlak. Jenže odkud by měl být ten konec? Protože železnice pro dálkové vlaky končí v Joensuu, vzali jsme si na dopravu do Helsinek lístek na den před odletem právě z tohoto města. Byla to sázka do loterie, která nám vyšla. V nejhorším případě jsme počítali s nutností dopravy osobákem do Joensuu v případě, že tam nedokážeme dojet na kolech, což se také stalo. Joensuu je totiž přestupní uzel, dále na sever vede až do Nurmes železnice pro osobní vlaky.

Mezi Helsinkami a Lappeenrantou operují jen vlaky vyšší kvality, tj. Pendolino a InterCity. Z Joensuu je možnost pokračovat dál na sever až do Nurmes dalších 153 km po železnici, na které jezdí osobáky. Zde již není nutné tak striktně řešit místo pro kolo, byť je opět vyžadována předchozí rezervace pro kolo. Ale jelikož se jedná o osobní vlak, není problém s naložením kola. Obecně nás systém byl schopen pustit až k č. 100 kol na jeden vlak. Otázka je, zda je to reálné, tj. zda by se více kol dalo naložit. Jezdí zde jen malý vlak, kam jsme měli problémy dostat naše 2 kola a 2 vozíky. Zase na druhou stranu, cyklista je ve Finsku právoplatný účastník dopravy a nikdo z cestujících či posádky vlaku se na nás nikdy nedíval skrz prsty a nikdo nedával najevo, že zdržujeme, obtěžujeme či jinak bráníme v provozu.

 

166_prestup_joensu.jpg

 

167_nadrazi_helsinki.jpg

 

Jak s kolem do vlaku

Naložit kola do vlaku InterCity není vůbec žádný problém. Vlaky jsou bezbariérové, na lístku je napsáno číslo vagónu, který je určen pro kola, a v něm se nachází výklenek, určený pro jejich uskladnění. Do každého výklenku se vejdou 3 kola a vlak má buď jeden, nebo dva tyto koutky. Proto maximální počet kol činí 3 či 6. V každém výklenku se nachází 3 háky na kola. Ovšem pozor, na rozdíl od našich vlaků, zde někdo myslel hlavou. Samotné háky jsou jednak v různých rovinách, takže o sebe řídítka netřou a nezavazí si, jednak jsou na pružině a počítá se s tím, že se zaháknou na kolo normálně postavené a sama pružina si kolo ztopoří. Takhle umístit kolo bych zvládla i já, odpadá šílené manipulování s háky, jak jsme zvyklí z našich vlaků, kam se navíc vedle sebe ani kola nemají pořádně šanci se vejít.

Vzhledem k tomu, že jsme celý výklenek měli jen pro sebe a trochu jsme hřešili na finskou toleranci, kola jsme na háky nevěšeli, nýbrž jsme je ponechali opřené jedno o druhé a obě dohromady o zeď ve výklenku. Sice zadní část trochu zasahovala do uličky a mírně blokovala dveře, ale nikomu to nevadilo a část turistů se zbývající škvírou protáhla, část turistů raději nastoupila vedlejším vagónem a přes spojné dveře se dostala do našeho. Vždy jsme ale jeli z konečné na konečnou, takže jsme věděli, že máme dost času na naložení a vyložení.

Originální háky dokonce umožňují uzamčení kola za vratný poplatek tuším 50 centů.

V osobním vlaku je situace jednodušší i složitější zároveň. Jednodušší v tom, že se nemusí řešit počet kol, složitější v tom, že koutek určený pro kola není nafukovací a často se do vlaku chtějí dostat i maminy s kočárky či invalidé na vozíku. Pro tyto všechny pasažéry je na odkládání určen ten stejný prostor. Navíc osobní vlak, který jsme cestovali 2x, nebyl bezbariérový, a muselo se nastoupit přes tři schody a zahnout do pravého úhlu v úzké chodbičce. Zase na druhou stranu, průvodčí automaticky pomůže s nakládkou a vykládkou.

 

010_ve_vlaku.jpg

 

wp_20150704_08_41_57_pro.jpg

 

Jak koupit lístky

Jak jsem předeslala, pokud cestujete s kolem vlakem vyšší kvality, tj. Pendolino a InterCity, je nutné mít lístky koupené den dopředu. Protože většinou cyklista ví, kdy do Finska přiletí a kdy zase odletí, je celkem jednoduché si pořídit jízdenku synchronizovanou s letadlem. Navíc s větším předstihem to i vyjde výrazně levněji. Platit se dá kartou přes net a jízdenku je potřeba mít vytištěnou. Nachází se na ní totiž kód, který průvodčí svým přístrojem načtou. Ve Finsku jsme si pak na osobní vlak lístky kupovali až na místě a logicky jsme je vytištěné neměli. Sice ve vlaku byla mašinka určená na jejich vyzvednutí, ta ale byla naprosto nekompatibilní s naším mobilem při pokusu o skenování jízdenky. Průvodčí přesto lístek zobrazený na mobilu akceptovala, ačkoliv na přístroji bylo jednoznačně napsané, že se akceptují buď jízdenky vytištěné z tiskárny, či vyzvednuté z přístroje ve vlaku. Otázka ovšem je, zda by se stejně benevolentně choval i jiný průvodčí.

Kdo si není jistý, odkud a kdy se bude vracet zpět do Helsinek, tak doporučuji koupit dražší varianty lístku, která se dá vrátit či přerezervovat. Zase na druhou stranu, letadlem taky letíte odněkud někam v přesně stanovený termín, ne? Tak proč nepojmout vlak jako navazující způsob na letadlo, tj. po příletu do Helsinek pokračovat vlakem na začátek treku a poslední den před odletem zase vlakem z konečné, tj. z Joensuu, se vrátit do Helsinek. Nevidím v tom problém.

Proč se tolik rozepisuji o vlakové dopravě do Karélie? Protože se nám to jevilo jako jediný možný dostupný způsob, jak se tam dostat i s koly. Z Helsinek do Lappeenranty je to přes 220 km a z hlavního města do Joensuu je to přes 460 km. Železnice je tak nejenom jediná, ale i optimální možnost přepravy.

Lístky se kupují zde https://www.vr.fi/cs/vr/en/frontpage

 

Trasa

Začínali jsme v Lappeenrantě a končili po 600 km v Liekse, tedy přesně řečeno, 30 km od Lieksy, jelikož ten poslední úsek nás musel převézt najatý vůz s nákladním vozíkem. Samozřejmě, že když si naklikáte trasu z Lappeenraty do Lieksy, tak Vám to vyhodí mnohem nižší počet kilometrů, než jsme tam urazili my. Důvod je prostý. Snažili jsme se pohybovat spíše po opuštěných cestách, na okreskách nižší kategorie, než po hlavních tazích. S výběrem trasy úzce souvisí i mé doporučení stran typu kola. V žádném případě se do Karélie nevydávejte na silničním kole a pokud možno ani na trekovém. Ideální je kolo horské a pokud možno s širokými pneumatikami. Ne, nepřeháním. Z našeho cykloputování jsme dobrou polovinu urazili po špatných šotolinách, jejichž povrch tvořil s různými obměnami ujetý písek, drobný štěrk, hrubozrný štěrk, kameny. Chcete to jet na žiletce? Klidně, ale pak si nestěžujte, že jsem Vás nevarovala. Potkali jsme jednu takovou dvojici, on na silničce, ona na treku, a rozhodně si to neužívali. Měli toho plné zuby, a to doslova, protože štěrk a písek nám mezi zuby skřípal též. A to jeli nalehko. Samozřejmě, hlavní tahy jsou většinou kryty aslfaltem, ovšem mnohem zajímavější je se z těchto silnic vzdálit a putovat spíše po opuštěných okreskách.

Ovšem i na hlavním tahu, na mapě značeném jako asfaltová silnice, se vyskytuje šotolina. Jedná se o úsek severně od Hattuvaary. Otázka ovšem je, zda se to dá považovat za hlavní tah, jelikož Hattuvaara je poslední výspa civilizace a trasu mezi Ilomantsi a Lieksou, na níž Hattuvaara leží, všichni evidentně jezdí po přímější, tudíž kratší silnici. Na mapě je to ale opravdu vykresleno jako silnice s asfaltovým povrchem.

Na Severu jsme byli již po čtvté /2x Norsko, 2x Finsko/, máme tam najeto přes 2 tisíce kilometrů, přesto mohu zodpovědně prohlásit, že takové množství silnic s tak špatným povrchem jsem ještě nezažila. Opravdu je na jejich sjíždění nejvhodnější horské kolo.

Směr postupu z jihu na sever doporučuji z praktických důvodů. Lappeenranta je nejjižnější karelské město, takže když tam cyklista zahájí svou pouť, má celou Karélii před sebou. Na severu leží národní park Koli, který by bylo škoda minout. Tím pádem je lepší se k němu dostat až na konci trasy, kdy už je lépe známo, kolik dnů může ještě dotyčný na cestě strávit, než ho povolají do pracovního procesu.

021_saima_i.jpg

 

112_cesta_ii_sotolina.jpg

 

Označování cest ve Finsku

Podotýkám, že jsem si o tom nic nezjišťovala na netu ani negooglila, vycházím jen a jen z vlastní zkušenosti a z četných pozorování.

Ve Finsku jsme na kolech byli 2x a najeli jsme tam kolem 1100 km natěžko. Nepovažuji se za znalce, který by mohl z fleku hovořit o finských silnicích a jejich značení, ale něco už projeto máme a zde jsou výsledky našich úvah. Finové své silnice označují čísly. Ne, tohle není ten objev. Ten teprve následuje. Čísla cest mohou být jedno až čtyřmístná.

Jednočíselné silnice, tj. 1-9. Většinou dálnice či vysokorychlostní komunikace. Ne vždy to ale znamená, že je tam cyklistům vjezd zakázán, často se zde vyskytuje oficiální cyklopruh, umožňující bezpečnou jízdu. V takovém případě je to značeno i na cyklomapě, kdy se z tradiční modré stane fialová. Modrá v tomto případě značí souběh cyklostezky a silnice, tj. cyklista se musí vejít na cestu i s auty bez svého pruhu, fialová značí vlastní cyklopruh pro cyklisty. Že cyklista nevjede někam, kam mu není dovoleno, snadno pozná ze značení přímo v terénu.

  • Dvoučíselné silnice, tj. 10-99. Odpovídají našim silnicím I. třídy. Občas je veden souběžný cyklopruh pro cyklisty, v tom případě je to na mapě opět značenou změnou barvy na fialovou. Často zde ale cyklopruh není a v tom případě je potřeba být dost obezřetný, zejména v pátek odpoledne a v neděli odpoledne, kdy je předpoklad hustého provozu.

  • Tříčíselné silnice, tj. 100-999. Odhadem odpovídají našim silnicím II. třídy. Zde je již provoz minimální, občas se objeví nějaký ten rybář či místní obyvatel, případně chatař. Téměř vždy je povrch asfaltový, i když se zde mohou vyskytnout díry, často není krajnice.

  • Čtyřčíselné silnice, tj. 1000-9999. Z našeho pohledu to nejlepší, co může Karélie nabídnout. Opuštěné okresky, odpovídající našim silnicím III. třídy nebo spíše lesním či zemědělským cestám, vedoucí většinou opuštěnou krajinou, málokdy s provozem. Často nezpevněný povrch, tj. šotolina různého druhu – štěrk, makadam, písek, drobnější kameny, větší šutry... Nádhera. Tohle je opravdu to nejlepší, co může Karélie nabídnout. Logicky zde není veden samostatný cyklopruh.

Závěrem malý postřeh. Co jsme tak vypozorovali, většina osad má při příjezdu, na svém území a na výpadovkách souběžný cyklopruh, často se vyskytující na chodnících.

 

025_cedule.jpg

 

154_tundra_ukazatel.jpg

 

Runon ja rajan tie aneb Cesta básně a hranice

Tato trasa je v Karélii taková kultovní. Vede po vedlejších jak zpevněných, tak nezpevněných silnicích a prochází mnoha typickými karelskými vestnicemi. Nejedná se vyloženě o cyklostezku, protože je primárně počítáno s automobilem coby hlavním přibližovadlem. Valnou většinu tétto trasy, procházející Karélií, jsme si projeli na kolech. Trasa přes jižní a severní Karélii dále pokračuje do dalších finských provincií směrem na sever: Kainuu, Severní Pohjanmaa /Severní Ostrobotnie/ a Laponsko /Sápmi/. Při popisu se budu zabývat pouze úsekem, probíhajícím v Karélii.

Cesta básně a hranice je nejstarší turistickou /míněno cestovatelskou, nikoliv trekovou/ trasou Finska, zřízena byla v roce 1966. Její délka činí 1080 kilometrů. Vede z jihu na sever z východního Finska z Finského zálivu na břehu Baltského moře podél ruské hranice až do Laponska. Na jihu vede pro Finsko tak typickou jezerní oblastí a podél malebných malých jižních karelských měst. V severní Karélii se ráz krajiny změní na husté lesy s připomínkami bojů 2. světové války a ukázkami pravoslavné kultury. Runon ja rajan tie je značena logem RR /respektive R a zrcadlově obrácené R/ v hnědém dopravním značení a nápisem „Via Karelia“. Někde se vyskytuje kompletní cedule, tj. nápis Via Karelia a písmena RR, někde pouze písmena RR. Vždy to ale znamená tuto trasu a i bez bližších znalostí okolí či s absencí mapy je lepší se této cesty držet.

Oblast se vyznačuje množstvím jehličnatých lesů, menších či větších jezer a přítomností velkých šelem. Doba ledová a zejména ledovce formovaly zdejší krajinu a vytvářely kopce. V průběhu staletí zde, v těchto řídce obydlených oblastech, probíhalo mnoho krvavých válek a adekvátně tomu se i posunovala hranice. Zdejší obyvatelé vždy žili v souladu s přírodou.

Pozor je nutno si dát především na to, že je trasa brána pro automobily. Cyklisté po ní sice jet mohou též, ale je lepší se poohlídnout v mapě po vedlejších komunikacích. Kromě nižšího provozu je to rozhodně zajímavější.

Průjezdní body /z jihu na sever, pouze karelská část/:

  • Lappeenranta

  • Imatra

  • Ruokolahti

  • Rautjärvi

  • Parikkala

  • Kitee

  • Tohmajärvi

  • Joensuu

  • Ilomantsi

  • Lieksa

  • Nurmes

  • Valtimo

 

 

147_muzeum_ii_runon_ii.jpg

 

147_muzeum_ii_runon_i.jpg

 

Karjalan kirkkotie /Cesta karelských kostelů/

Český ekvivalent jsem nenašla, tak jsem si to z dostupných překladačů sama přeložila a dle kontextu této trase dala název Cesta karelských kostelů /Karjalan = karelský, kirkko = kostel, tie = silnice/.

Tato dálková trasa nevede podél hranice, ale ze západu na východ protíná severní Karélii.

Začíná na západě v osadě Heinävesi v klášteře Valaam /Valamo/ v provincii Jižní Savo a končí na východě v osadě Hattuvaara v okrese Ilomantsi v Severní Karélii. Je považována za poutní cestu, protože vede ortodoxnímu kulturními památkami. Vyskytuje se zde hodně dřevěných kostelů a kaplí z období 1700-1800. Měří asi 140 km.

Na trase se vyskytují pravoslavná poutní místa. Každá svatyně je věnována určitému svatému. Podél silnice se nalézají i hřbitovy.

 

097_tsasouna_ii.jpg

 

114_tsatsouna_hattu_ii.jpg

 

Via Karelia

Skládá se ze dvou částí: Runon ja rajan tie /Cesta básně a hranice/ a Karjalan kirkkotie.

 

Eurovelo 13 aneb Stezka železné opony

Eurovelo je síť evropských dálkových cyklostezek, vedoucích napříč celým evropským kontinentem. Trasy jsou tvořeny jak existujícími cyklostezkami a silnicemi, tak i navrhovanými a plánovanými stezkami, které jsou potřeba pro jejich propojení. Značení v terénu je různé.

Eurovelo 13 /Stezka železné opony/ vede ze severu z Barentsova moře až na jich k moři Černému a měří 10 400 kilometrů. Ve Finsku začíná v osadě Näätämö na norsko-finské hranici a vede na jih do Virolahti. Vede převážně izolovanými lesy a rašelinišťmi, kde si teprve člověk uvědomí finskou rozhlehlost. Po trase se vyskytují půvabné města a vesnice a všude připomínky 2. světové války.

Hranice mezi Finskem a Ruskem je asi 1340 kilometrů dlouhá. Vede přes řídce obydlené oblasti přes boreální lesy a venkovskou krajinu.

Z valné většiny karelský úsek kopíruje Cestu básně a hranice. V terénu jsme nenašli žádné značení, upomínající na Eurovelo 13. V cyklomapě je tato trasa sice značená, ale je lepší se orientovat podle čísel silnice. Zčásti vede po aslfaltovém povrchu, zčásti po šotolinovém či jinak nezpevněném. Přijde mi, že když se začala vytyčovat Eurovelo 13, tak Finové využili faktu, že Cesta básně a hranice vede podél hranice, a proto ji využili na Eurovelo 13. Kromě pár detailů více ve vnitrozemí se opravdu obě trasy neliší. No a jelikož je Cesta básně a hranice starší s historickým podtextem, nic nového už neznačili. Je to ale jen má domněnka. Odchylky obou tras jsou patrné zejména v terénu, kdy se počítá, že po Cestě básně a hranice pojedou auta, kdežto po Eurovelo 13 kola.

Klíčové body vypíchnu v pořadí, jak jsou i brány v popisu trasy, tj. ze severu na jih.

  • Lieksa

  • Ilomantsi

  • Kiteee

  • Puhos

  • Simpele

  • Miettilä

  • Imatra

  • Nuijamaa

  • Lappeenranta

 

eurovelo_13.jpg

 

Korpikylien tie aneb Cesta vesnic na samotě

Některé z těch nejmenších a nejodlehlejších vesniček na východě Karélie spojuje Korpikylien tie /Cesta vesnic na samotě/. Tato trasa začíná na jihu u vesnice Saramo v okrese Nurmes a končí na severu u vesnice Hossa v severovýchodní provincii Kainuu. Jelikož jsme se až tak daleko na sever při našem cykloputování nedostali, nemám o téhle trase žádné informace.

 

Mapy

Rozhodně doporučuji koupi specializovaných cyklistických map. Jet podle vytištěných google maps je jednak škoda, protože se nedá navigovat do těch nejopuštěnějších oblastí, jednak riziko. Ne všechno na místě je optimálně značené a nebýt podrobné mapy, kufrovali bychom často. Bohužel ne vždy v terénu jsou dobré silniční ukazatele, a to ani pro auta. Dost mi v orientaci pomáhaly čísla silnic, na tohle jediné se dalo spolehnout.

Mapy se dají přes internet objednat zde:

https://www.karttakauppa.fi/en/

Pozor jen při vlastním plánovaní, jedná se o kombinaci map cyklistických plus skútrařských, takže bacha na vlastní orientaci v terénu. Trasa pro skútry se fakt nedá projet.

Karélii pokryjí tyto dvě mapy:

https://www.karttakauppa.fi/en/outdoor-gt-east-finland-1-250-000-2014/E203426/dp

https://www.karttakauppa.fi/en/outdoor-gt-south-finland-1-250-000-2012/E202461/dp

 

Zdroje

Lonely Planet – Finsko

Rogh Guides – Finsko

wikipedie

http://www.ironcurtaintrail.eu/en/

http://www.eurovelo13.com/countries/finland

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář