Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co navštívit ve Finsku - Karélie – praktické rady I. - stravování

9. 8. 2015

 

Jak šel čas...

Info z r. 2009 z pohledu pěšího turisty uvádím zde.

V r. 2015 jsme se do Karélie vrátili, tentokráte v roli cyklistů, proto údaje zde popsané se týkají především tohoto způsobu poznávání této nádherné oblasti Finska. Karélie zůstala nadále tou nezapomenutelnou oblastí, jak jsme si ji vryli do paměti při našem prvním poznávání před několika lety. Jediné, co se změnilo, jsou ceny. Nestačili jsme se divit, jakým skokem nahoru šly ceny základních surovin /káva, pečivo.../, jediné, co zůstalo nadále levné, jsou ryby. Zatímco v r. 2014, kdy jsme se pohybovali po finském Laponsku, dominoval losos díky blízkosti největší evropské lososové řeky Tana, v r. 2015 převažovala drobná rybka muikku, česky síh. Ta se většinou konzumuje celá, tj. včetně hlavy a střev, obalená v těstíčku a takto usmažená. Síh je nejdůležitější ryba vnitrozemského rybolovu.

 

083_karelska_krajina_i.jpg

 

141_np_koli_ii.jpg

 

Jak s kolem do letadla, varianta Karélie

Radám, jak přepravit kolo do Finska či Norska se věnuji podrobně zde, nyní jen vypíchnu odlišnosti. Základ zůstává stejný, tj. kola musí mít odmontované přední i zadní kolo, stočené a odšroubované řídítka a pedály a vypuštěné gumy a sundaný nosič. Tohle všechno může být strčeno v igelitu a takto posláno k odbavení.

Postupem let jsme zjistili, že méně je někdy více. Čím lépe je kolo zabalené do krabic a bublinkové fólie, tím hůře s ním zaměstnanci aerolinek zacházejí. Velkou roli hraje i to, zda je kolo umístěno do kompaktní, neprůhledné krabice. Takto zformované zavazadlo se totiž téměř jistě ocitne na dně přepravního kontejneru a na něj budou naházeny kufry ostatních pasažéřů. Naopak spoře zabalené kolo, strčené pouze do igelitu, bude nejspíše umístěno na vrchol všech zavazadel. Jednak se jedná o neforemný kokon, jednak je z něj patrné, že je vevnitř kolo. Nedělám si iluze, že by dělníci na letišti s ním zacházeli slušně právě proto, že se jedná o bicykl, spíše si myslím, že takto napohled ledabyle zabalené kolo může působit dojmem, že by mohlo poškodit ostatní zavazadla, proto jej raději vrznou až nahoru, kde může napáchat co nejméně škody.

Letos jsme s našimi železnými oři letěli již popáté. Dosud jsem sebejistě tvrdila, že je jednodušší dostat se i s nimi za polární kruh, než se dopravit z domu na letiště. Letos se tohle změnilo, Finnair nám odmítl přepravit kola na sever Finska s odůvodněním, že letos mezi Helsinkami a Ivalem operuje menší letadlo. Zvláštní, jelikož se jednalo o stejný typ, jako loni, ale neuhádali jsme to. Naštěstí s přepravou z Prahy do Helsinek problém nebyl, tedy jen na papíře. Opět jsme si v předstihu zarezervovali a zaplatili přídatných 20 kg nadváhy na osobu plus kolo a nechali si příslušné potvrzení zaslat emailem v přesvědčení, že nic víc už udělat nemusíme. Chyba lávky, v Praze při odbavení nastaly neskutečné problémy, protože pracovnice nám odmítla našich 6 zavazadel přijmout s tím, že vše musíme doplatit. Nastalo neskutečné handrkování, nakonec jsme vstupovali na palubu letadla jako úplně poslední asi 10 minut po skončení boardingu jen díky tomu, že dotyčná uměle ponížila váhy našich zavazadel tak, abychom se v součtu vešli do limitu. Následovalo několik zuřivých mailů, aby se ukázalo, že chyba byla na straně Finnairu, který jaksi nepromítl k našim letenkám zaplacená nadpočetná zavazadla a kola. Pro zpáteční let jsme si nechali poslat kódy těchto zavazadel a odbavení v Helsinkách zabralo asi 5 vteřin ve srovnání s více než hodinou v Praze, kdy se stejně nic nevyřešilo.

Suma sumárum: kolo doporučuji balit s rozumem a hlavně apeluji na zajištění potvrzení, že kola i další zavazadla jsou k letenkách řádně předem zakoupeny. Ideální je nechat si poslat přímo kódy, které pracovník při odbavení naťuká do PC. Usnadní se tak nástup do letadla a hlavně odpadne dohadování se, zda je vše zaplaceno, či ne.

 

005_na_letisti.jpg

 

169_sbaleno.jpg

 

Proč do Karélie jet

Lesy v Karélii jsou nějak hlubší a vypadají úplně jinak, než středoevropské lesy či tundrový porost za polárním kruhem. Hojně zde převažují břízky, Rusko je na dosah ruky. Medvědi, rosomáci a vlci se volně potulují přes ruskou hranici. Pokud hledáte panenskou přírodu, pohnuté dějiny či dokonce duši finského národa, měli byste začít právě tady. Na své si přijde opravdu každý, krajinou se proplétají turistické stezky, pro milovníky vodních sportů jsou tady divoké řeky s možností jejich sjíždění, malebné jezero Pielinen s národním parkem Koli jsou blízké srdci každého Fina a v zimě se tady dá báječně zalyžovat.

Karélie je rozporuplnou oblastí, jejíž kulturu, jazyk, náboženství, kuchyni i hudbu značně ovlivnil její východní soused. Nelítostné boje druhé světové války ještě stále nejsou zapomenutou minulostí a obyvatelé bolestně postrádají svá sesterská města, jež byla odtržena od finské rodiny a stala se součástí Ruska.

 

141_np_koli_ii.jpg

 

067_pozor_los.jpg

 

Nákup proviantu

Naši pouť jsme začínali v Lappeenrantě, což je na finské poměry relativně velké město se 72 tisíci obyvateli, přesto se nám tam nepodařilo sehnat plynové bomby, a to ani ve sportovních obchodech, ani na benzinkách. K našemu údivu žádná z mnoha benzinových stanic plynové bomby nevedla, s tímto jsme se ve Finsku setkali poprvé. Neuspěli jsme ani v dalším větším městě na trase, v 30 tisícové Imatře. Naštěstí jsme měli relativně příznivé počasí bez deště, a vařili jsme si na ohni. Plynové bomby jsme nakonec koupili až asi třetí den v obchodě pro rybáře v Parikkale, ale pouze malou 100 g bombičku.

Potraviny se dají bez problémů koupit všude na trase zejména na benzinkách či malých krámcích. Je ale potřeba počítat s poněkud vyšší cenou, než kolik by to stálo v supermarketu. Zase je ale potřeba zvážit, jestli se vyplatí vláčet jídlo na mnoho dnů jen kvůli ušetření. Nám to za to nestálo. Samozřejmě jsme mívali rezervu na 2-3 dny /konzervy, těstoviny, expediční strava.../ kvůli možnosti, že nás zdrží nepříznivé počasí, odchýlíme se z trasy mimo civilizaci, obchůdek bude zavřený, zrušený nebo ho nenajdeme. Poslední jmenované se nám přihodilo v osadě Hattuvara, kde podle mapy měl být obchod a benzinka. Obojí bylo už 1,5 roku zavřené. /“Vy jste majitelka obchodu?“ „Ano.“ „A kdy ho otevřete?“ „Nikdy.“ „Proč?“ „Nic tam není.“/

Výhoda těchto malých krámků ve vesničkách či na benzinkách tkví v tom, že většinou v době slunovratu nezavírají a mívají otevřeno i o víkendech, většinou do 16. hodin. Kromě prodeje slouží i jako místní společenské zázemí, kde se obyvatelé setkávají a pokecají. Pokud cyklista bloudí, či něco hledá, je ideální zeptat se zde, vždy se najde někdo ochotný poradit. Navíc je to i příležitost poznat zdejší usedlíky, kteří většinou bývali příjemně zvědaví na nás a naši cestu. Absence znalosti angličtiny z jejich strany vůbec není na závadu pokecu.

Pivo se dá sehnat v běžných supermarketech, víno a lihoviny pouze ve specializovaných obchodech Alko, které se nacházejí jen ve velkých městech.

 

028_ohen_iii.jpg

 

057_kulinarske_okenko_iii.jpg

 

Kulinářské okénko

Karélie má několik jídelních specifik. Nejtypičtější jsou pirohy karjalanpiirakka, což je pečivo z žitné mouky naplněné rýží se skořicí. Hojně se v jídelníčku vyskytují ryby, jako je baltský sleď a losos. Největší pochoutkou je ale v Karélii hojně rozšířený síh, což je malá sladkovodní rybka žijící v místních jezerech. Malinkatý síh je vlastně takový bratránek mnohem většího lososa, jelikož se oba řadí do stejné čeledi, tj. mezi lososovité. Tyto drobné rybky se konzumují nevykuchané, obalené v těstíčku a usmažené. Taková chutná jedno- či dvojhubka. Občas se na jídelníčku objeví los nebo medvěd. Lahůdkou je sezónní ovoce, zejména morušky, brusinky, borůvky, lesní jahody a maliny. Zejména jahody jsou pro Karélii typické, jelikož tam rostou v hojném množství.

Snídani může tvořit cokoliv od kávy s koláčkem pulla po bufet se studenými pokrmy, ovesnou kaší, vejci, lesními plody a nakládanými rybami.

Finové a tím pádem i Karelové jsou největší pijáci kávy na světě, a tak jsou kavárny doslova na každém rohu. Většinou bývá nášup kávy zdarma. Prakticky vždy ho pijí s mlékem, které k mé radosti bylo bezlaktózové či nízkolaktózové.

 

156_jezero_pielinen_ii.jpg

 

093_parppeinvaara_iiii_salmon.jpg

 

Na východ od ráje

Typicky finská a typicky karelská kuchyně se výrazně liší. Je to dáno tím, že zatímco západní část Finska byla pod velkým vlivem kuchyně švédské, kdežto východní část Finska, tj. Karélie, byla naopak pod vlivem kuchyně slovanské, tedy převážně ruské. Projevovalo se to ve všech sférách, tj. ve výběru surovin, jejich přípravě a ve vlastních finálních pokrmech.

V západním Finsku se k tepelné úpravě jídel používal sporák, kdežto v Karélii to byla trouba. V západním Finsku a vlastně ve všech severských zemích, tj. na Islandu, v Norsku a Švédsku, se při přípravě pokrmů nepoužívaly houby. /Jednoduché poznávací znamení: pokud někdo v těchto krajinách sbírá houby k jídlu, bude to Čech či Slovák. Volně rostoucí houby tam totiž nikdo z místních nepovažuje za jedlé, ani by je nenapadlo je sbírat./ Naopak v Karélii se odjakživa houby v kuchyni používaly, a to docela často. V západním Finsku se konzumovali „krvavá“ jídla a klobásky, něco na způsob českého prejtu.

Zcela zvláštní postavení mělo pečivo, potažmo chléb. V západním Finsku se pekl chleba pouze několikrát do roka, bylo tedy nutné jej uskladnit na několik měsíců. Byl proto tvrdý a vysušený, před vlastní konzumací se často máčel ve vodě či mléce. V Karélii to bylo odlišně, chléb se pekl každý týden, mohl proto být měkký a kromě něj se peklo i mnoho druhů pirohů. Chléb v západním Finsku měl sladkou příchuť, a nejen tam, sladké pečivo, tj. chléb a rohlíky, jsou běžné i v Norsku a Švédsku. Jeden z důvodů může být ten, že neužívali kvasnice. V Karélii byl chléb černý a spíše kyselý.

 

093_parppeinvaara_iii_ravintola.jpg

 

 

Pirohem sem, pirohem tam

Karelské pirohy jsou delikatesní tradiční pokrm, v minulosti obvykle podávaný o nedělích a svátcích, jako byly speciální příležitosti, například svatby, pohřby, mítinky volebních stran a nosívali se do domu k uctění novorozeněte. Pirohy vždy tvořily integrální část životního stylu v Karélii a během krátké doby se staly též významnou součástí kuchyně finské. Pečení pirohů bylo a stále je příležitostí k utvoření pouta mezi matkami a dcerami. Před důležitými příležitostmi ženy obvykle spolu pekly pirohy a dívky byly zasvěcovány do tajů jejich úspěšné přípravy.

Pirohy se obecně dělí do dvou hlavních skupin: s tenkou kůrkou a s tlustou kůrkou. „Otevřené“ pirohy mají mnohem delší tradici než pirohy „zavřené“. Kůrka byla vyrobena z obilovin, které byl nejsnáze dostupné: nejprve žito, ječmen a talkkuna, což byla směs praženého ječmene, žita a hrachové mouky, a později se občas používala i pšenice. Ostatní obiloviny se též užívaly, jako například pohantka, rýže a proso, dále se ve stejné míře užívaly brambory a další zelenina, stejně jako bobule.

Karelské pirohy jsou typické „otevřené“ s tenkou kůrkou oválného tvaru. Obecně platí, že slovo piroh odkazuje na mnoho karelských pochoutek tohoto typu, které byly vyvinuty v průběhu staletí.

 

144_pirohy.jpg

 

 

Není piroh jako piroh

Typické karelské pirohy zahrnují:

tupinakukkonen – otevřený piroh s náplní z ječmenné kaše

lanttusupikas – piroh ve tvaru půlměsíce s náplní ze žlutého tuřínu

kukkonen – otevřený piroh

lihapiirakka jedná se o formu koblihu, vyrobeného z těsta a plněného směsí mletého masa s rýží a takto usmaženo. Tohle nepřipomíná žádné tradiční anglické či americké jídlo díky kombinaci použití koblihového těsta, mletého masa a smažení. Tento piroh patří do skupiny „zavřených“, všechny ostatní do „otevřených“.

riisipiirakka – žitný piroh plněný rýžovou kaší

perunapiirakka – žitný piroh plněný bramborovou kaší

 

Ceny potravin

V posledních 6 letech šly ceny ve Finsku výrazně nahoru. Příčinu neznáme a ani jsme po ní nepátrali. Ceny se obecně odvíjí i od oblasti, kde se člověk pohybuje.

- káva s mlékem 1,4 – 1,9 € v průměru, dražší byla samozřejmě na letišti či v jídelním voze vlaku Intercity

- čaj Lipton 100 ks v balení 4,5 €

- Creme Bonjour 200 g 2,39 €

- obložená bageta Panini 235 g 4,9 €

- plynová bomba 100 g Primus 7,9 €

- předvařené ochucené těstoviny, obdoba našeho Dobrého hostince, porce pro dva 1,69 €

- balení 10 ks rohlíků „hot dog“ 2,85 €

Cenu chleba netuším, do deníčku jsem si ji nezapsala a z účtenek nejsem schopna pochopit, která z položek znamená chléb. Zdá se mi ale, že rozhodně byl chléb 0,75 kg dražší, než kafe v kavárně.

Co jsem si ale pečlivě poznamenala, byly ceny ryb, zejména lososa, které byly dost nízké hlavně v relativním kontextu. Pro dokreslení: malý repelent 50 ml stál 5,1 €, kilo uzeného lososa 4,73 €.

 

Vínéééčko bílééé

Finské víno nemusí být nutně protimluv. Zdejší vinaři mísí vše, co se urodí na okolních polích a bažinách, a vytvářejí tak úžasné příchutě. Děje se tak v osadě Ilomantsi, malého města při ruských hranicích, kde je vliv velkého souseda natolik výrazný, že se obyvatelé hlásí k pravoslované církvi a hovoří vlastním dialektem, kde je hodně slov převzato z ruštiny. Například místo finského slova kyla, značící obec, užívají termín pogosta, což je výraz přejatý z ruštiny.

Právě zde je malá továrna Hermanni, která si obsadila horní patro místní vodárenské věže a vytvořila tak Vinnou věž Viintorni, kde se dají produkty ochutnávat v kombinaci s pohledem z terasy s panoramatickým pohledem.

My jsme si tam koupili víno Briha, láhev 11 €. Jednalo se o suché červené víno 11,5 % z černého rybízu, šichy černé a borůvek. Dají se tam koupit vína jak červená, tak bílá, obojí suché, sladké či polosuché, a dále různé likéry. Obchod nemá zásilkovou službu ani e-shop.

 

100_vino_iii_pro.jpg

 

 

Hlavně že to teče

K výrobě vín se používají následující produkty:

- jahoda

- borůvka

- moruška

- bílý rybíz

- černý rybíz

- „zelený rybíz“ - jedná se o variantu černého rybízu Ribes nigrum, jehož plody postrádají tmavou barvu. Mají charakteristickou chuť. Pěstuje se jen ve Finsku. Bobule mají žlutavě zelenou barvu a chuťově se podobají černému rybízu, pouze jsou sladší. Vzhledem poněkud připomínají angrešt.

- „arktická malina“ /nenašla jsem ekvivalentní český výraz, latinsky je to Rubus arcticus/. Jedná se o druh pomalu rostoucího ostružiní, patřící do čeledi růžovitých. Roste v arktických a alpských oblastech severní polokoule. Jeho tmavě červené plody jsou považovány za pochoutku. Měřítko kvality jeho plodů je vyjádřeno v jeho ruském jméně княженика, znamenající „bobule princů“.

- angrešt

- šicha černá – Empetrum nigrum. Obsahuje jedovatou sloučeninu grayanotoxin, která je u čeledi dosti běžná a způsobila úmrtí zaznamenaná již od starověku. Šícha ale byla přesto používána v lidovém léčitelství a k barvení látek. V subarktických oblastech je šicha černá důležitým doplňkem stravy Sámů a Inuitů.  

 

100_vino_iiii_etiketa_iiii_pro.jpg

 

 

 

Zdroje:

Lonely Planet – Finsko

Rogh Guides – Finsko

wikipedie

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hezký článek

77jaron,28. 9. 2015 9:10

Hezke počtení,už se těším na nějaké příběhy.Na stránkách byl dlouho klídek....

Re: Hezký článek

sileni-sobi,28. 9. 2015 16:25

Mrtvo tu není, to je jen zdání. Pracuji na cestopise z Finské Karélie. Nějakou dobu to ale ještě potrvá.