Stránky věnované severským zemím.

Vlak, vlak a zase vlak

Jak ušetřit

Nejvýhodněji se nám jevilo cestování vlakem se slevou Interrail.

V nabídce jsou dva základní druhy:

Interrail Global Pass . Nezkoušeli jsme, ale z dostupných údajů je jasné vhodné použítí – cestovatel jede vlakem až do Finska přes celou Evropu a tam cestuje dále po Finsku. Jen upozorňuji, že není možné se přímo až do Finska dostat vlakem, je nutné část trasy absolvovat trajektem – ze švédského Stockholmu do finského Turku a jízdenka Interrail opravňuje k zakoupení lodního lístku s 50% slevou. Plavba trvá 11-12 hodin, kajuta není v ceně lístku. Tento typ Interrailu platí od českých hranic.

Interrail One Country

Finsko patří do cenového stupně č. 2 http://www.cd.cz/mezinarodni-cestovani/jizdenka/ceniky-jizdneho/-5531/ /je potřeba se nenechat zmást a podívat se v případě pochyb raději na mezinárodní stránky, protože na české verzi jim občas Finsko z tabulek vypadne/.

Je nabízen jako flexibilní, tj.v rámci platnosti jízdenky /1 měsíc/ se dá uskutečnit libovolný počet jízd,a to ve dny, které si člověk sám zvolí. Možnosti jsou na 3, 4, 6 a 8 dnů. Výhodou je, že pokud se cestuje přímými noční vlaky, které vyjíždějí po 19.hodině, do kolonky se vypíše pouze datum dne následujícího. Z pohledu cestujícího, který se potřebuje jen v rámci Finska přepravit na sever do hor by se nejpraktičtější jevil dvoudenní lístek, ten ale neexistuje. Prostě třetí den platnosti se holt vyplatí obětovat se a zajet si na nějaký ten výlet.

Při koupi Interailu je s sebou nutné mít doklady jak své /což bývá běžné/ tak všech spolucestovatelů /což už tak běžné nebývá/. Musí to být ten typ dokladu, kterým se pak člověk bude prokazovat /jinými slovy pas/. Lístek se totiž kupuje na jméno a číslo dokladu a je nepřenosný, navíc průvodčí ve Finsku často pas k Interrailu požadoval /a někdy se zlobil, že jsme ho měli předložit bez vyzvání/. Doporučuji tedy pas vytahovat s lístkem automaticky.

Rady a tipy

Ověřte si, na které vlaky potřebujete příplatek a které jsou povinně místenkové. České dráhy sice disponují podrobným letákem s popisky jednotlivých zemí, ale vyskytují se tam chyby – například podle tohoto prospektu, který jsme obdrželi při koupi lístků v roce 2009 vyplývalo, že Finsko nemá žádné příplatkové vlaky. Jak jsme tušili, byl to omyl. Nevyplatí se tedy spoléhat na informace získané u ČD,a to dokonce ani v písemné podobě.

Prozradím způsob, jak nejlépe využít slevy Interrail. Jelikož lístek je platný ne podle počtu ujetých kilometrů, ale podle dnů, snažte cestování na větší vzdálenost stlačit do jednoho dne. Bacha, to ještě není ten fígl! Vysvětlím, co mám na mysli. Vyplatí se brzy ráno vstát, chytnout první vlak, přesunout se do dalšího města, to si prohlédnout a večer zase vypadnout. Další den necestovat, prohlídnout si to město a pokračovat následující den stejným způsobem, tj. ranní přejezd, následná prohlídka města a opětovný přesun jinam.

Různé vychytávky

Dále je vhodné zvážit spíše jednodenní vyrážení za výlety než přesuny s plnou polní. My jsme takto procestovali více než polovinu Finska – dojeli jsme do Helsinek, ubytovali se v kempu a vyráželi každý den vlakem.

Výhody tohoto způsobu cestování jsou nasnadě:

1. turista se nemusí trmácet s těžkými batohy. Věřte mi, je to opruz, ne vždy jsou ve vlacích vhodná místa k umístění velkých zavazadel. Interiér totiž vypadá jinak, než u nás. Často jsme viděli, že vagon disponuje zamykatelnými skříňkami, do kterých průvodčí požadoval uložení batohů, ale vždy jsme to nějak ukecali, jelikož se nám za tohle nechtělo platit 55 centů.

2. nemusí hledat ubytování, navíc ne všude jsou tábořiště či lesy, kde se dá zašít

3. více nocí v jednom kempu většinou vyjde levněji, než stejný počet nocí v různých kempech

Nyní k jednotlivým bodům.

1. Na většině nádražích jsou velkokapacitní boxy pro úschovu zavazadel v cenně 1-2 €. Do jedné skříňky se vleze jeden velký batoh. Sice na dveřích bylo psáno něco ve finštině, což jsme pochopili tak, že úložiště je na 3-4 hodiny. Přesto nikdy nebyl žádný problém s délkou ponechaných zavazadel /prostě jsme je tam ráno vrazili a večer převzali/. Na dvířkách je automat, platí se předem přesná částka /z praktických důvodů doporučuji cestovat s peněženkou plnou mincí o nominální hodnotě 1 a 2 €/, automat nevrací. Jednou jsme si batohy složili v blízkém hotelu, jelikož nádraží úschovnou nedisponovalo /Savonlinna/. Skříňky ve vlacích jsou mnohem menší a vždy jsme se jim nějak vyhli. Klasický vagón ve vlacích vyšší kvality /IC, SC/ prakticky nedisponuje žádným úložným prostorem.

2. Ne každé město má dostupný kemp /dostupný ve smylu pěšky nebo rozumnou dopravou/. Například v Kajaani byl nejbližší kemp tuším 30km daleko a veřejná doprava tam nejezdila. Jednalo se o průmyslové město, bez okolních lesů, tak jsme spali v nějakém upraveném parčíku a brzo ráno vypadli.

3. V Helsinkách jsme díky našemu hvězdicovitému ježdění spali 8 nocí a dostali jsme výraznou slevu /o slevách ve Finsku obecně bude ještě pojednání, pokud se mi to bude chtít nějak sepsat/. Navíc s malým batůžkem a svačinou nebyl žádný problém cestovat klidně 3-4 hodiny ráno tam a večer zpátky.

Finské vlaky

Vlaky jsou přesné, čisté, spolehlivé. Zpoždění jsme zažili jen jednou a překvapilo nás, že ho vyhlašovali – jednalo se totiž o 3 minuty. Vřele doporučuji navštívit restaurační vůz /pokud ho vlak má/, aby člověk viděl místní kolorit – Finové opíjející se do bezvědomí /podobný úkaz lze též spatřit na trajektech/. Nejde mi o to opilství jako takové, ale o způsob – nebudu popisovat, to se prostě musí zažít. Za těch 1,5 € za kafe to fakt stojí za to.

Vlaky vyšší kvality bývají vybaveny elektrickou přípojkou, která často bývá funkční. Pokud není, stačí si přesednout jinam.

Pozor je nutno si dát na vlakové třídy a jejich označování: není to klasicky jako u nás, tj. čísly 1 a 2, ale slovy „economy“ a „business“. V žádném případě nedoporučuji vlézt do první třídy, průvodčí to naprosto netoleruje.

Finové milují zvířata a všude je přepravují s sebou. Tedy i vlakem a takové vagóny jsou označeny symbolem psa na dveřích. Alergikům doporučuji vyhnout se jim velkým obloukem, protože kromě psů a koček se tam přepravují všechna možná i nemožná zvířata. Vagony, kam zvířata nesmějí, jsou označeny přeškrtlým pejskem.

Jízdní řád si není nutné nějak více předem zjišťovat, na většině nádražích jsou k dispozici volně dostupné bezplatné brožurky s jízdními řády pro tu trať a ve větších stanicích a přestupních uzlech i pro celou síť.

Místenky a vlakové příplatky

Sedadla nebývají označena papírkem s upozorněním, že je na něj prodána místenka, jak je zvykem u nás, a nedá se poznat, které je volné a které ne a od kdy. Někdy je to sázka do loterie, že člověk vyhmátne neobsazené sedadlo a jindy se přesouvá třeba pětkrát /osobní zkušenost/ - najde si místečko, usadí se, na zastávce přistoupí cestující s místenkou, tak si člověk sedne jinam a to se neustále opakuje. Pokud si kladete otázku, proč jsme si nekoupili místenku taky, tak odpovídám, že jednak jsme nasedali v počáteční stanici do prázdného vlaku a jednak tam, kde jsme začínali, nádraží nedisponovalo prodejnou lítskou nebo nějakým automatem. Tohle může být problém u povinně místenkových vlaků – není kde koupit místenka a u průvodčího to prostě nejde /bylo nám vysvětleno, že je to proto, že on nemá přístup na net/.

V nějakém cestopise jsem četla, že místenky jsou přidělovány od prvních vagónů k posledním, tedy vzadu je největší pravděpodobnost si sednout. Nevěřte tomu, není to tak. Řekla bych, že je to zcela nahodilé a někdy je narvaný poslední vagón, jindy první. Prostě se musí projít vlak a hledat. No a zde platí to, co jsem popsala výše – je rozdíl, jestli se proplétáte s velkým expedičním batohem na zádech, nebo malinkatým příručním baťůžkem tamtéž.

Při koupi místenky je nutné ukázat Interrail, jelikož cena se odvíjí od typu lístku /v roce 2009 jsme za místenku platili tuším 4 € a běžná cena byla 6,5 € - nechce se mi to hledat ve svém cestopise/.

Noční a lůžkové vlaky

K sezení téměř vždy jen vozy 2.třídy /jsou ale výjimky/ a většina vlaku se skládá z lůžkových vagónů. Co jsme viděli, tak spací vozy byly vždy dvoupatrové a na naše poměry neuvěřitelně luxusní. Nejenom na naše. Máme už za sebou pár cest spacím vozem na Východ /Slovensko/ i na Západ /Berlín, Amsterdam, Brusel/ a i jejich lůžkové vagony 1.třídy jsou nesrovnatelně horší než ty finské 2.třídy. Fakt nekecám. Dvě lůžka nad sebou už v čistém povlečení /ve vlaku na Slovensko vždycky jen nafasujeme povlečení a povlékáme si vše sami/, elektrický termostat /digitálně si člověk navolí teplotu v kupé a nemusí otáčet nefungujícím ventilem jako u nás/, lampička s regulací osvitu, budík s nastavitelným alarmem, skříň na oblečení i s ramínky, umyvadlo, ručníky, mýdlo... Prostě člověk si připadá jak v nádherném hotelu, navíc ani nevnímá jízdu, žádný drc, drc, drc ale ladná jízda, kdy nic nekodrcá a jeden pomalu ani nepozná, zda zrovna stojíme nebo jedeme.

Dveře se zamykají elektronickým klíčem, tedy hlavně bacha, ať nevylezete z kupé bez něj. Nevím, zda průvodčí má nějaký univerzální, ale asi ano – z bezpečnostních důvodů, co kdyby vevnitř třeba vypukl požár. Ale nespoléhala bych na to, že když nad ránem půjdete v pyžamku čurat, tak že Vám průvodčí ochotně ty dveře otevře. Elektronický klíč /prostě děrovaný kus plastu velikosti tak platební karty/ má každý cestující svůj a pro oba dohromady je další do sprchy. Každý vagón totiž disponuje místností se sprchou. Já to psychicky nezvládla /tekla jen studená/, ale Luboš ji použil a až na tu chladnou vodu OK. Jelikož jsme fičeli mrazivou nocí nějakých 150km/hod v polárních podmínkách, tak je k údivu už jen to, že voda tekla vůbec nějaká.

WC je volně přístupné.

Pár rad závěrem

Tak jako všechny vlakové příplatky, i lůžko doporučuji kupovat s Interrailem v ruce.

Nespoléhejte na to, že stačí doběhnout pár minut před odjezdem vlaku. Ten náš byl ukrutně dlouhý, myslím, že nepřeháním, když napíšu délku 500 metrů – hodně rychlým tempem jsme podél vlaku šlapali po nástupišti, než jsme uštvaní dolítli k našemu vagónu č. 34 /vozy byly číslovány od jedničky/ a trvalo nám to plných 14 minut! Pokud máte na zádech batoh, tak se ani nepokoušejte o to, že byste to vzali vnitřkem vlaku, nehledě na to, že vevnitř je teplíčko +25°C a mezi vagóny v úzkém průchodu panuje venkovní kosa /v našem případě nějakých -37°/.